Proč píšu
Veselý život.
Víno, ženy, zpěv.
Zpívat jsem nikdy neuměl.
To jiným v hrdle housle hrály
a já byl němý k uzoufání.
Madony živé tiše jsem obmýšlel,
však co je do žen nesmělému?
Kytička vadnoucí v srdci suchopáru.
Jen víno zbylo zvečera,
když soumrak zbytky slunce hladí
a nekonečné chladné stíny
zmírají od východu.
Tak pil jsem často víno živé
a občas lstivě kázal vodu,
když neměl jsem kde v láhvi brát.
A pak jsem našel v sobě sílu,
vzal pero, začal básně psát.